Stavění z ekologických materiálů není novou alternativou k výstavbě, ale spíše návrat k prapůvodním principům stavebnictví, zvláště z hlediska ohleduplnosti k přírodě a šetření energiemi. Z ekologického hlediska je u stavebního materiálu důležité, jak je jeho zdroj obnovitelný, jak moc se poškozuje životní prostředí při jeho těžbě, kolik energie je spotřebováno při jeho těžbě, skladování a přepravě a jakým způsobem lze zlikvidovat. 

Materiál by měl být levný, přírodní, ekologický, opracovatelný, lehce dostupný, lehce udržovatelný, snadno odbouratelný, zdravotně nezávadný, energeticky nenáročný, opakovaně využitelný. Nyní se zmíním o některých typech domů z uvedených materiálů.

Domy kryté zemí: Jde o druh bioklimatických domů, které jsou většinou ze severní strany kryty zeminou. Toto stavební opatření šetří až 3/4 běžné spotřeby energie pro vytápění.

Solární architektura: Domy jsou projektovány tak, aby již svou konstrukcí zachytily co nejvíce sluneční energie.

Nízkoenergetické a pasivní domy: Vyznačují se nízkou potřebou energie pro vytápění, což se docílí především maximálním zateplením, co nejlépe tepelně-izolujícími okny, nucenou výměnou vzduchu v místnosti, zamezením vzniku tepelných mostů apod.

Pod pojmem ekodomy se často zahrnují i stavby z netradičních materiálů jako například nepálená hlína nebo sláma. Jedná se totiž o suroviny ryze přírodní, jejichž výroba je energeticky velmi nenáročná, materiál se používá blízko místa svého vzniku, odpadá tedy doprava, a dům tím zatěžuje méně životní prostředí.

Domy z nepálené hlíny: Cihla z nepálené hlíny potřebuje na výrobu asi 40x méně energie než klasická pálená cihla. Na druhou stranu je ale jejich výroba náročnější na ruční práci, čímž se výroba naopak prodražuje. Výsledný produkt je tedy ve vyspělých zemích buď jen nepatrně levnější, nebo prakticky stejně drahý jako klasická pálená cihla. Nové typy těchto cihel mají pevnost a odolnost srovnatelnou s jinými stavebními hmotami, ale přitom si zachovává své přednosti ekologické i ekonomické. Při návrhu stavby z nepálené hlíny ale mohou nastat problémy s legislativou, která se v různých zemích liší v požadavcích a možnostech použití.

Domy ze slámy: Je to materiál levný, se kterým se dobře pracuje. U většiny domů je kostra domu ze dřeva a balíky slámy tvoří výplň. Domy se staví na betonové podezdívce cca 30 cm vysoké, která chrání slámu proti vlhkosti a také mj. proti myším a potkanům. Kromě toho bývá sláma kryta pletivem. Balíky slámy se nejprve hutní a pak napichují na tyče, které zároveň dům stabilizují. Sláma má vynikající tepelně izolační vlastnosti - 40 cm slaměná zeď izoluje jako 20 cm polystyrénu. Během procesu výstavby nesmí do slámy proniknout déšť ani vlhkost. Další otázkou je požární bezpečnost.

Domy z odpadů: Objevily se i pokusy stavět domy z různých odpadních materiálů, např. ze starých pneumatik, z hliníkových plechovek apod. Smyslem těchto staveb je využít aspoň část z obrovského množství odpadů, které lidstvo produkuje, nicméně hodnota těchto pokusů je zatím dost problematická. Ze starých pneumatik se může uvolňovat nezanedbatelné množství škodlivin. U plechovek je ale mnohem smysluplnější hliník důsledně recyklovat.

Domy s použitím zvláštních materiálů: Např. s izolací z ovčí vlny, která má menší energetickou náročnost a zužitkuje se vlna nevhodná pro textilní průmysl. Vlna dokáže přijmout až 30% vzdušné vlhkosti a opět ji vrátit do ovzduší.

Domy se střešní krytinou s došky nebo z rákosu: Jedná se o snopky ze žitné slámy, rákosu nebo kukuřice sloužící k pokrývání střechy. Došky se přivazují k latím nebo střešní konstrukci. Nedostatkem krytiny je především její hořlavost.

Domy s použitím konopí a lnu: Konopné lýko je v kombinaci s pryskyřičnými pojidly výjimečně pevné, jako beton, mnohem lehčí, pružnější a lépe odolávající přírodním pohromám. Hořlavost je řešena ošetřením ohnivzdornou látkou.

Ekologická šetrnost těchto domů se určitě stane jedním z budoucích trendů ve stavebnictví.