Pasivní dům by měl splňovat ty největší nároky na pohodu vnitřního prostředí. Je konstruován tak, aby poskytoval příjemnou teplotu v letních dnech i v největších mrazech, a zároveň stálý pocit čerstvého vzduchu bez průvanu, který vzniká při větrání. Pasivní dům lze postavit za téměř stejné náklady jako běžnou novostavbu, rozdíl je však v možnosti uspořit až 90 % nákladů na vytápění.

Tento typ domu nevyužívá žádné technicky náročné zařízení a na uživatele neklade vyšší požadavky na obsluhu.Tepelná ztráta pasivního domu je tak nízká, že není třeba mít běžný systém vytápění. Tepelné zisky od slunce, lidí a elektrických spotřebičů zvládnou vytopit celý dům po většinu roku. Hlavní výhodou pasivních domů je jejich minimální spotřeba energie na vytápění. U pasivních domů nepřesahuje výdej energie na vytápění 15 kWh na m2 vytápěné plochy. Na vytápění místnosti o rozloze 20 m2 stačí u takových domů pouhých 200 W. Tento údaj můžeme porovnat s člověkem, který v klidu vydává teplo o výkonu 80 W, běžný domácí počítač dokonce 250 W.

Na začátku je důležité dobře vybrat, kde bude dům umístěn. Lokalita by neměla být vystavena příliš nepříznivým povětrnostním podmínkám a v průběhu roku zastiňována (např. stromy, jinými domy apod.). Dům by měl být orientován tak, aby jeho delší a více prosklená strana směřovala na jih, popřípadě na jihozápad. Tepelné zisky ze slunečního záření mohou představovat až 40% pokrytí tepelné spotřeby domu.

Při vybírání tvaru domu je dobré se vyvarovat prvků tvořících nové plochy, kterými může prostupovat teplo (arkýře apod.) Tvar by měl být co nejkompaktnější.  V případě pasivních domů nestačí obyčejná izolace, potřebná je superizolace. Jde o kompaktní termickou schránku domu s minimalizací tepelných mostů a s optimálním poměrem prosklení. Všechny stavební díly, které se na stavbu vnějšího pláště domu použijí, musí vykazovat tepelnou prostupnost menší než 0,15 W/m2. Kvalitní tepelná izolace poslouží i jako izolace proti venkovnímu hluku.

Pasivní dům musí být vzduchotěsný. Znamená to dokonalé utěsnění všech spojů mezi stavebními díly a vytvoření neprodyšného pláště domu. Pro docílení maximálních tepelných zisků ze slunečního záření a minimálních ztrát, musíme použít kvalitní speciální okna. Dnes se používají dvojskla, přičemž mezi jednotlivými skly bývají ještě fólie. Účelem větrání je omezení koncentrace CO2 v obytných prostorách domu, dále udržování správné vlhkosti vzduchu, odstraňování prachů, pylů a jiných alergenů, pachů či případných jiných škodlivých látek.

Spolehlivé větrání zaručí jen mechanické větrací zařízení. Větrací jednotka s rekuperací tepla zajistí i přitápění domu. Teplo pro dohřívání můžeme odebírat například ze systému ohřevu užitkové vody, využít můžeme menší tepelné čerpadlo, které bude odebírat teplo z odpadního vzduchu prošlého rekuperátorem. Můžeme použít i tepelné čerpadlo napojené na zemní kolektor, v létě nám pak může vzduch i ochlazovat. Protože není třeba větrat otevíráním oken, používají se okna neotevírací, nicméně z psychologických důvodů a pro případ selhání větrání se v každé místnosti ponechává alespoň jedno okno otevírací.

Pokračování příště…………..