Mezi jeden z nejdůležitějších úkolů katastru nemovitostí patří v současné době převod katastrálních map do digitální podoby. Digitalizace je podle Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (ČÚZK) nezbytným krokem pro efektivní fungování a správu katastru nemovitostí.

Katastrální mapy v elektronické podobě jsou velmi důležitým podkladem při správě a rozhodování o určitém území. Slouží jako podklad při tvorbě dalších map, a z nich vyplývajících informačních systémů vztahujících se k území. Jedná se například o  digitální technické mapy, územní plány, cenové mapy, sledování a rozvoj technické a dopravní infrastruktury nebo životního prostředí.

Ke konci roku 2008 bylo vektorovou mapou pokryto přibližně 38% území ČR. Zbytek území je pokryt analogovou katastrální mapou vedenou na plastové fólii, která je po skenování k dispozici v rastrové podobě. Případné doskenování analogových map je možné na pracovištích, jejichž zařízení získalo atest ČÚZK pro tyto práce. Digitalizace katastrálních map se zrychluje. V roce 2009 převedl úřad do digitální formy dalších 763 map. I přesto však nesplnil očekávaný výsledek. Na konci loňského roku byly v digitální formě k dispozici mapy 5739 katastrálních území, to je více než 44 % z celkového počtu.

Zbytek území je zobrazen na naskenovaných katastrálních mapách, které ve srovnání s digitálními mapami neumožňují na internetu zobrazit aktuální stav katastru. Největší úsilí je věnováno mapám na území měst a větších obcí, kde jsou většinou k dispozici kvalitnější podklady, probíhá zde více transakcí na trhu s nemovitostmi a realizují se rozvojové záměry. Digitalizace katastrálních map v  takových lokalitách je ale časově náročnější.

Digitalizaci  komplikuje nutnost doplnit katastrální mapy parcelami sloučenými během kolektivizace do velkých půdních celků. Jejich hranice jsou zakresleny jen v historických mapách dřívějšího pozemkového katastru. Při digitalizaci katastrálních map se tato tzv. zjednodušená evidence odstraňuje. Problémem je i řešení majetkoprávních následků nedokončeného přídělového a scelovacího řízení, které po 2. světové válce probíhalo zejména v pohraničí na zkonfiskované půdě.